Na festivalu Děti, čtete?
Začali jsme samotným zahájením festivalu v Městské knihovně v Praze, a to za účasti hlavní organizátorky Ivany Pecháčkové, spisovatelky a majitelky nakladatelství Meander, ředitele knihovny, zástupce MŠMT, radní pro školství hlavního města Prahy a pana Petra Matouška, který sestavoval katalog Nejlepší knihy dětem. A po těch jsme šli.
Setkání první: Jiří Dvořák a jeho „Rostlinopis“ a „Havětník“
Přibližme knížky pomocí anotací: „Tato kniha je určena všem dětem, které se nespokojí s jednoduchým vysvětlením a často kladou rodičům otázku: Proč? Proč na akácii žijí mravenci, proč kopřiva žahá, proč cibule štípe do očí? Musí mít kytky kořeny v zemi? … ● Vši, blechy, roztoči, čmelíci, holubi, faraoni, žravé housenky a jiný neřád, hmyz a plísně, cizopasníci a různé další nechutné potvory, které nikdo nemá rád, a přece tu jsou. Všechny mají své příběhy, některé jsou dokonce užitečné, jiné nakonec i obdivuhodné… tak proč se o nich pro děti nikdy nic nepíše?“ Díru v informacích zaplnil svými výše zmíněnými knihami pan Dvořák, jehož autorské čtení bylo zábavné, poučné. Vyslechli jsme příběhy, které jednak psala příroda, jednak spisovatel – jeden byl tedy pravdivý, druhý výmyslem. Ale jak to poznat? Oba mají fantazie na rozdávání. Zkuste poznávat také: http://www.baobab-books.net/sites/default/files/rostlinopis_pracovni_listy_low.pdf
Setkání druhé: Olga Černá a „Klárka a 11 babiček“
Jméno Olgy Černé, jež spolupracuje s nakladatelstvím Baobab, najdeme na hřbetech knih, jako jsou například: To je Praha, Kouzelná baterka či Klárka a 11 babiček. Právě poslednímu zmíněnému titulu byla věnována i beseda s jeho autorkou, která ji započala autorským čtením, následovala volná diskuze.
Dozvěděli jsme se o Klárce, která žije v domácnosti se svým dědou Tomášem. Poté, co musí být Tomáš hospitalizován v nemocnici, začíná Klárky dlouhá cesta od jedné paní ke druhé. Už jste se asi dovtípili, kolik jich dohromady pozná. Paní Černá prokládala čtení diskuzí nad jednotlivými úseky knihy, a tak jsme se například dozvěděli, že kdyby se dostala do knihy, žilo by se jí dobře u Evy, podobně jako Klárce. Dále nám pověděla, že vybraná místa v knize skutečně existují, sama je někdy navštívila. A protože se v knize objevují dopisy, které píše Klárka svému dědovi, dostali jsme i my jeden úkol: napsat dědovi Tomášovi dopis, zda bychom Klárku doma na chvíli neubytovali. Je prý hodná, dobře hraje na klavír a může za vás psát slohy, protože jí psaní jde moc dobře.
V závěru besedy nám Olga Černá ochotně podepsala i s věnováním knihu o Klárce. Co nám ve věnování popřála a jak to s Klárkou nakonec skončilo, se můžete dočíst v knize, čeká na vás k vypůjčení.
Setkání třetí: Robin Král a jeho „Vynálezárium“
Robin Král nás skutečně bavil. Jak? Díky jeho knížce se dozvídáme o vynálezech, a to vynalézavou formou – různými básnickými formami. Využil např. sonet, rondel, villonskou balada, gazel, limerik – zastavme se. Limerik jsme se učili a tvořili – spolu s námi i Robin. Byšice ho (stejně jako nás) inspirovaly:
Mladíček z vesnice Byšice
byl venkovem docela přesycen
Do světa se chystal vyjít
na Paříž a k Brazílii
Měl zkrátka velké ambice
A my? A vynález z Byšic?
V Byšicích je Vitana
i v obchodech je vítána
Žádný kekel z rendlíků
jen polívka z pytlíků
Prostě skvěle vychutnána
Jana Knoblochová, Lukáš Nezbeda, Terka Vlčková, Lucka Kašpárková, Klára Chalupová
A jak lze knihy zdramatizovat? To nám ukázalo hned pět setkání s divadelníky. Dismanův rozhlasový dětský soubor využil knížky Petra Nikla pro představení O žabě, starém veteránovi a ozvěně. V rámci pořadu Čtenář na jevišti vystoupil soubor Rebelové s Princeznou Solimánskou, zasmáli jsme se při představení O’Bluda souboru Dramaťák B. Hlavu v hlavě zdramatizoval soubor Convivium. To jsme se bavili. Zaujal nás však i soubor Pokaždé jinak s poetickým, avšak posmutnělým příběhem Nejdelší velrybí píseň.
Ke knihám patří ilustrace. Setkali jsme se s ilustrátorkou knížky Vynálezárium Janou Hruškovou, ale sami jsme se výtvarně projevovali jinak. S křídou a sprejem (smytelnými) jsme „vyzdobili“ asfaltovou cestu podél Čertovky. Ožili zajíci, kuřata, písmenka, … Celkem jsme se vyřádili. Paní Pecháčkovou jsme potěšili zvěčněním jejího jména, což zachytila i naše společná fotografie.
Inspirativní bylo nejen poslouchání slov, hudby, ale také samotné prostředí, v němž jsme se pohybovali. Městská knihovna překvapila úctyhodným množstvím nabízených knižních titulů. Krásy Starého Města pražského a Malé Strany byly tak trochu schovány za davy turistů, ostrov Kampa se zelenal, Sovovy mlýny (Muzeum Kampa) nám nabídly setkání s díly moderního umění. Došlo i na jiné umění – cukrářské. Nešlo odolat dortu o hmotnosti 8 kg z vyhlášené Erhartovy cukrárny. Ale to už je jiná kapitola naší cesty do Prahy.
Děti, čtěte! Ale také kreslete, zpívejte, hrejte.
Poznámka: Mrkněte na televizi, na ČT Déčko - Zprávičky ze 2. 6. 2016.
http://decko.ceskatelevize.cz/zpravicky
